Slovensko, Maďarsko - 24.7. - 1.8.04

Sobota - den první

Těsně před osmou ráno mi zvoní budík, takže vstávat, jede se na dovolenou. Čilej úplně nejsem, z práce jsem se vrátil ve dvě ráno, ale to se poddá. Sraz máme u pardubický Hyperky v devět hodin. Přijíždím asi o deset minut dřív, Jakub už je na místě. Čekáme ještě na Jardu s Martinem, kluci z Ústí startujou až v neděli. V 9.05 dostávám textovku od Jardy: "Jestli vše půjde, přijedem o 15 minut déle". Problémy s předním světlem, cesta k benzince, 15 minut se nakonec protáhlo na 25, ale hlavně že jsme v kupě. Zatím neprší, ale asi brzo začne. Naštěstí jsme za celý den stihly jen malou spršku. Před Brnem si dáváme pauzu na protažení a oběd. Potkáváme tady stylově oblečeného panelkáře na stroji, kterej pořídil za celý jeden tisíc korun. Projel s námi Brnem a na výpadovce se odpojil. Po pár kilometrech zastavujeme, Martinovi se hryznul kotouč a je potřeba ho nechat vychladnout. Odpoledne přijíždíme ke kempu Hrudky, na čtvrtý pokus se nám konečně podařilo najít vchod do kempu. Z ubytovaných je zde možná tak polovina motorkářů. Voda není úplně nejčistší, což potvrzujou i mrtvé ryby u hladiny. Nicméně se smočíme a hurá do hospody. Krom slovenského piva Corgoň zde točej samá česká.

Neděle - den druhý

Dneska to máme asi 60km, takže není kam spěchat. Balení věcí a stanů nám trvá snad dýl než cesta samotná. Někdy před polednem přijíždíme do Sence na Sluneční jezera. Kemp není z nejlevnějších, proto volíme variantu 1 stan pro 4 lidi. Do stanu jsme naházeli věci s tím, že my budeme nocovat pod širákem. Dostáváme textovku od zbytku výpravy, že dorazí v cca 13h. Mysleli jsme si, že tak brzo dorazit rozhodně nemůžou, ale v 13.30 už byli v kempu u našeho placu. Převlíkáme se do plavek a vyrážíme směr pláž. Voda je tady neuvěřitelně čistá. Vylezem z vody a ozývá se žízeň, někdo musí skočit do hospody.

Mikys: "Já dopiju pivo a zas musím do vody"

Očumujeme dvě holky na lavičce, které si toho brzo všimnou a začnou se o nás prát. Jinak pěknejch holek je tady jak máku. Nejlépe to zhodnotil Jirka slovy: "Já mám v tomhle směru úplně jasno, pokud něco bude, jdu do toho." Vracíme se do hospody a načínáme Jardův rum, zbytek nalijem do piv. Jak se patří posilněni (18.30h) děláme ostudu přes 1/2 kempu a plánujeme zítřejší trasu. "Na Vídeň serem, ale Rakousko bude." Mikys se zvedl ze židle se slovy, že odchází na záchod. Asi jsme ho neměli pouštět samotnýho, protože se vrátil za 3/4 hodiny se slovy "To je hrůza, jediný hajzly jsou až u recepce, která je snad 2km daleko". Záchody byly samozřejmě i jinde, toho si ale Mikys nevšiml. Jdem pro CDčko Kabátů a snažíme se ho prosadit u číšnice. Nakonec se zadařilo a za chvíli už se z repráků ozývá "...na stůl nám to dávej...". Ocenili bychom větší hlasitost. Jakub: "Běž za tou kozatkou a ať dá volume doprava". Náš pěvecký projev se zřejmě nelíbil vedoucímu stánku, takže po třetí písničce máme po srandě. Abysme si napravili trochu náladu, označili jsme vedoucího za kripla a zpíváme sami bez doprovodu. O půlnoci někteří odpadli, já šel ještě s Jakubem, Jirkou a sousedkama z kempu na diskotéku.

Pondělí - den třetí

Vstáváme už v sedm ráno, takže máme naspaný kvalitní čtyři a půl hodiny. Hned po ránu se jdeme vykoupat, na pláži jsme sami. Kousek po osmý přijížděj motorkáři z kempu, jestli jsme neviděli v noci někoho na CBR600. Bohužel jim ji někdo v noci ukradl. Kousek po desátý překvapivě přišla Verča s Luckou, kterým jsme slíbili na včerejší diskotéce vyjížďku.

Plán zněl jasně, přes Bratislavu do Rakouska k jezeru, tam se vykoupat a pokračovat směrem Balaton.V Bratislavě jsme ale ztratili Vaška s Jirkou, protože chytli na semaforu červenou a my vepředu si toho nevšimli. Zatímco asi 20 minut čekáme na dálnici, Vašek s Jirkou nás hledaj u supermarketů. Rozhodnem se pokračovat a počkat na hranicích. Přes hranice jsme se ale nedostali, protože celníkům se nezdála hlučnost Jardovy čezety a Martinovy třiapůly. Takže se vracíme, na Rakousko kašlem a jedem na hranice s Maďarskem. První přechod není mezinárodní, takže se opět vracíme a jedem o přechod vedle. Posíláme textovku Jirkovi s Vaškem, kteří jsou právě na hranicích s Rakouskem. Za 30 minut už jsme zase všichni. Těsně před kempem u Balatonu v městě Csopak jsme ještě stihli ztratit Jirku s Martinem a vzhledem k tomu, že si zajeli asi 50km, je Jirka už pěkně nasranej, naštěstí ho to brzo přechází. V kempu jsme platili 1800HUF za osobu, správce, kterej vypadal jak Labuda, si tu částku každopádně vymyslel, protože cenu za 7 osob, 7 motorek a 2 stany měl spočítanou za necelou vteřinu. Začíná slušnej vichr a taky pršet, takže stavíme stany a jdem směr hospoda. Pivo se tu pít nedá, takže volíme maďarské víno do džbánů. Nejvíc to chutná Jakubovi, prej ode dneška bude pít jen víno. Následující ráno (poledne) však mění názor a prej už nebude pít nikdy nic. Oslavujeme Jakubovu maturitu, kdy při otázce z češtiny nakreslil na tabuli 350kovej motor v řezu a dostal za čtyři. V noci několikrát prší, přesto jsme líný na to, abychom se přesouvali do stanu nebo řešili nějakou plachtu. Akorát Martin se zvedá a jde spát pod pingpongový stůl.

Úterý - den čtvrtý

Balaton nás teda vůbec neuchvátil, takže se vrátíme na Slovensko, pojedem přes Budapešť. V Budapešti zastavujeme na nábřeží, uděláme pár fotek a pokračujem. Ztrácíme Vaška, ten nás však do deseti minut nachází (prý jel směrem modrá mlha). Ještě v Budapešti Martinovy praská spojkové lanko. Martin už to má ale v ruce, takže je brzo vyměněno. Asi tak dvě hodiny se snažíme dostat ven z Budapešti, tak velký město jsem ještě neviděl, Praha oproti tomu není nic. Večer přijíždíme k termálům u Levice. Přestože se ptám vrátnýho v kempu, zda si nejdřív můžeme postavit stany a pak teprv jít na recepci a on mi to odkýve, není to tak. Vyberem si plac, chcípnem motorky a už vídíme, jak na nás běží ochranka a strašně nadává. Paráda už teď nás maj rádi a to ještě kdyby věděli, jakej děláme v noci bordel...

Středa - den pátý

Přejíždíme do kempu Kováčová u Zvolenu, cestou akorát necháváme chvíli chladnout Martinův kotouč. Pauzu vyplňuje Mikys kulturní vložkou, kdy se s čízou zahrabal až po řetěz. Počasí nic moc, navíc jsme cestou zmokli. O to víc jsme si ale užili termální bazény, hlavně ten teplejší, kde byla teplota vody 43 stupňů. Z jedný hospody do druhý a pak ještě na diskotéku, kde Jirka sbalil extrémně zachovalou 50-ku.

Čtvrtek - den šestý

Dnes nikam nejedem, zůstaváme v Kováčové. Ráno zjišťujem, že Jakub ještě v noci jezdil a to značně pod vlivem.

"Tys ještě někde jezdil?", "Neee!!!, jen jsem ji odvezl domů"

V noci začalo dost pršet, takže Jakub byl nucen si postavit ještě stan. Výsledek opravdu stál za to, stan to nepřípomínalo ani v nejmenším - proto se rozhodl, že za něj ani platit nebude. V 11h měl Jirka domluvený rande s vyjížďkou, jenomže když jsme ho už konečně vyhecovali, bylo 11.15 a extrémně zachovalé padesátce se už asi nechtělo čekat. Odpoledne si děláme výlet do Zvolenu. Na křižovatce, kde je cedule "Zvolen doprava" odbočujeme, zatímco Mikys suverénně jede rovně. Našli jsme se až na náměstí, kde parkujeme motorky na zákazu. Hned v prvním bufetu jsme zakotvili, obsluha (Jana) je jedinečná. Kluci si šli ještě vyměnit peníze a já zaběhl do počítačového krámu, aby mi přehráli fotky z foťáku na flashku. Trvalo jim to hrozně dlouho, nicméně poměr cena-čas byl perfektní, protože to bylo zadarmo. Jakub má být v osm večer ve Zvolenu. V sedm už má v sobě šest piv: "Dám si ještě ruma, vystřízlivim a jedem". Beru ho na tandem a ještě s Vaškem jedem do Zvolena. Jakuba vysazujeme na sídlišti a s Vaškem jedem na kafčo do bufetu na náměstí. Po návratu jdeme do hotelu Leona, do tankvaku si berem flašku rumu a skoro dva litry vína. V Leoně jsme obklíčili jukebox a od té doby už hrajou jen Kabáty, Alkehol apod. Po pár pivech se odebíráme směr park a vypořádáme se s rumem a vínem. Cestou zpátky do kempu nás dobíhá Jakub, kterej šel ze Zvolena pěšky.

Pátek - den sedmý

Vstáváme dost časně a vypadá to, že v devět budeme moct vyrazit. Jenomže Martin si dával do tašky půllitr, kterej mu prasknul v ruce. Díru v ruce má pořádnou. Vašek s pomocí motolékárničky dává první pomoc a společně s Mikysem vezou Martina na pohotovost. Vracejí se asi po čtyřech hodinách. Martin má v ruce čtyři stehy, řídit ale může. Ještě chvilku čekáme, až přestane pršet a jedem. Cestou Martinovi upadl zapalovací kabel. Během ladění jde kolem tlupa lidí, tatínek se ptá kde máme slečny a nabízí nám své dvě dcery. Souhlasíme, nakonec si to přece jen ale rozmyslel. Poměrně dlouho příjíždíme na Slunečné skály. Kemp je jak z pohádky, akorát lidí tu moc není. V hospodě si dáváme smažák, není toho moc, ale lepší než nic. Seznamujeme se se dvěma polákama, kteří taky přijeli na motorce.

 Sobota - den osmý

Snažíme se vyjet co nejdřív, abychom byli brzo v dalším kempu. Cíl je v Jeseníkách. Přejíždíme přes Makov, serpentýny jsou úžasný. Na místě jsme chvíli po obědě. Z recepce vykoukly dvě fešné slečny, takže hurá dovnitř. Postavení stanů už je po týdenním tréninku otázka chvilky, takže o to dřív můžeme do hospody. Mikys chlastá z nutnosti, nikoliv prý proto, že by ho to snad bavilo. Objednáváme si obrovské fláky masa za 50Kč, dobrota. Vedle areálu kempu pujčujou minibiky, jdeme na to. Za 30 korun se Jakub s Mikysem odřeli víc než dost. Jakuba minibike pěkně potahal a svezl ho až mezi stromy. Řádně posilněni alkoholem dostáváme nápad si vyjet na motorce na Ovčárnu. Z kempu na nás ale někdo zavolal policajty, protože asi po kilometru proti nám zastavuje auto a policajt s plácačkou běží ven. Z trojky dávám dvojku a plnej. Mě už nestihli, zato zastavili Mikyse a Vaška. Vašek odpoledne nic nepil, protože má játra, že by se s nima daly řezat diamanty, a v pondělí jde na kontrolu. Mikys ale nadejchal a jede na stanici. Měl asi něco pod jedno promile, takže by to nemuselo dopadnout moc hrozně, uvidíme.

 Neděle - den devátý

V 6.30 jsme s Mikysem na nohou a bavíme se dostatečně nahlas, aby to vzbudilo i ostatní. Balíme a v 8h jsme připravený na odjezd. Jirka mi půjčil na projetí svýho Blackbirda, bylo to neuvěřitelný a jen mě to ujistilo v tom, že další sezónu už na Jawě jezdit nemůžu. Dáváme motorkám co to dá 
(teda až na Jirku) a desítky serpentýn v Jeseníkách projíždíme jak bez pudu sebezáchovy. Cestou domů ještě Martin mění svičku a dotahuje zapalovací kabel. A na příští rok už jsme domluvený, jedeme opět na Slovensko, protože to tam nemá chybu.