Slovensko - 23.7. - 30.7.05

Sobota - den první

Předpředloni se to povedlo, předloni se to povedlo, vloni se to povedlo,.... letos se to povede taky! Dovolená, na kterou se těším zbytek roku je tady. Už zaběhnutý start je opět před Hypernovou, v 9h jsem tu společně s Jakubem, Martinou a Pavlem nachystenej vyrazit směr Ústí pro Jirku. Před Brnem se ještě připojuje Radek s Irčou a panem Pávem. Průjezd Brnem se nám zrovna 2x nedaří a Jirkova nasranost se dostává k bodu varu: "Jestli někde jen zahlídnu ceduli dálnice Bratislava, tak na vás seru a sejdem se v kempu". Naštěstí už chytáme dobrý směr na Hodonín. Celou dobu je luxusní počasí, nicméně v cíli na Slunečních jezerech je tma jak o půlnoci a leje. Déšť vydržel maximálně 20 minut a už je zas pěkně. Stavíme stany, vykoupat a do hospody, někteří rovnou do hospody.

Jakub: "Já když spím s Martinou, tak radši spím s rodičema."

Jakub na Martinu: "Pi to s mírou, stálo to 29Kč... takhle se do Afriky nedostanem... víš kolik hodin na to musím prospat v práci?"

Jakub: "Dneska jsme jeli opatrně, tak ještě jedno."

Neděle - den druhý

Dneska zůstáváme ubytovaní v kempu a jedem omrknout Gabčíkovo. Hned za Sencem zastavujem natankovat u benzinky, my tankujeme benzin, kolega cyklista tankuje do zadního kola vzduch a to tak, že pořádně. Rána jako z děla, zadní duše nevydržela maximální tlak kompresoru a po pěti metrech jízdy zouvá z kola i plášť. První zastávka u Dunaje je na převozu u Šamorínu, pak už hurá na Gabčíkovo. Koukáme na betonové monstrum, které drží přehradu... cca 300 koní, na kterých jsme přijeli, zas vlastně moc velký výkon není, na příští rok bude potřeba přitvrdit. Cestou zpět do kempu zastavujeme na oběd v rybářské restauraci. Majitel je taky motorkář, o pokec tedy není nouze. Asi v 15h do kempu přijíždí Vašek s Michalem, kteří byli od pátku v Alpách. Přecházíme z hospody do hospody a pak ještě na diskotéku. Jako nejlepší pobavení večera posloužil Šampón v červeném tričku,... teda kde se tohle zastaví.

Jirka: "Já bych si bral holku na dovolenou pro případ, že bych večer nic jinýho nesehnal."

Jirka: "Já už vydržím jen 5 12°, budu s tím muset k doktorovi."

Michal: "... přidělá netopýra na záda..."

Jakub: "Ale flaška se hodí..... na den, a když je to litrovka."

Jarda: "Kdybych měl ocas jako to pivo, to bych si pískal."

Pondělí - den třetí

Ráno vstáváme časně, abychom si dovolenou řádně užili. Z nepochopitelných důvodů se to ale nelíbí Radkovi s Irčou, a jestli to prý bude takhle pokračovat i zítra, mám výborně zaděláno na rozbitou hubu. Dobrá, příští dny budeme vstávat až po sedmý. Pobalíme stany a razíme do dalšího kempu - Kováčová u Zvolena. Tentokrát již jedeme na dvě skupiny. CBRky necháváme napřed a poklidným tempem jedeme za nima. Do Kováčové se dostáváme asi o hodinu a půl dýl oproti skupině A. Termální koupaliště přichází vhod, obzvlášť když se nám podařilo obsadit nejteplejší bazének - a ještě k tomu zadarmo. Na večeři jdem do restaurace, ale obsluha přívětivosti moc nepobrala: "Co si dáte k jídlu?, ale všichni to samý!", "Rychle zaplaťte, jede mi autobus". Po jídle se vracíme do hospody před kempem, těsně po 22h najednou přichází textovka od Jardy: "Už jsem před Prievidzou". Čekali jsme ho odpoledne, takže v tuhle dobu už snad s jeho příjezdem ani nikdo nepočítal, navíc když lilo jak z konve.

Jakub: "Jedu, i kdybych měl jít pěšky".

Při přemístění z hospody do bufetu, který se chlubil delší otevírací dobou, se mohli ostatní kempaři setkat s neuvěřitelným zážitkem - běželi jsme!

Michal: "Bych nakoupil Pajera, Helmuti by si zastříleli.... a ještě bych na to dostal dotaci."

Úterý - den čtvrtý

Chceme omrknout letiště Sliač, ale je to letiště vojenské, žádný ochoz pro diváky nemají a dovnitř nás rozhodně nepustí. Hmm, co teď? Zachránil to Jarda, prý je v Baňské Bystricy muzeum vojenské techniky. Je to cca 15km daleko, takže proč ne. Malinko se Bystricí motáme, ale nakonec to dobře dopadlo. U tanků děláme parádní ostudu, takže nejenže se fotíme navzájem, ale fotí si nás i ostatní lidi. Jarda, Radek s Irčou a Pavel ještě jedou dál za kulturou, my ostatní se vracíme do Zvolena na náměstí na kafe a koupit R a Um, aby nebyla večer taková nuda. Po návratu do kempu vaříme oběd a posléze hned odcházíme na večeři do stejného podniku jako včera. Restaurace a diskotéka, které jsou vedle sebe, zřejmě nejsou za dobře a tak se posunujem od stolu ke stolu, podle toho, jestli chceme pivo nebo jídlo. Na diskotéce obsazujeme jukebox a měníme tak diskotéku na rockotéku. Jirka se přiznává, že je dobrovolný dárce orgasmu.

Středa - den pátý

Během ranního balení stanů průběžně vozíme holky z kempu a nebo je aspoň vyfotíme na motorkách. Ode dneška se s Jakubem řadíme ke skupině A, adrenalinovější zážitek je však vykoupen minimálně o 2 litry/100km vyšší spotřebou, paráda. Rada maminky, že nemám jezdit přes 150, bohužel nepřichází v úvahu, přece na mě nebudou furt všichni čekat. Největší frajer je ovšem Jakub, který tohle všechno zvládá s Martinou za sebou a 50 koňmi pod sebou, klobouk dolů. První kemp u Oravy podezřele hlásí, že má plno (přitom vypadáme tak mírumilovně), druhý už nás přijal, ale kemp se zas nelíbí nám. Michal objíždí Oravu a hledá lepší plac. To se mu povedlo, takže teď už jen slečně na recepci vysvětlit, ať nám vrátí peníze a jedem jinam. Za úplatek 60SK se povedlo. V dalším kempu nás vítá milá recepční Lubica a hned se nám kemp líbí ještě daleko víc. Všichni máme dost vytráveno, ale restaurace je skoro 300m daleko, tak si radši na cestu bereme pivo z místního bufetu. Číšník v restauraci, která je poměrně na úrovni, kouká jako blázen, když vidí naše vlastní piva, ale asi má strach nás vyhodit rovnou. Když  nám již potřetí odpovídá na otázku, které se tu točí pivo, nadšení nemá konce. Dojíst, dopít, tady nebudem, vracíme se do bufetu.

Michal: "VTR táhne od 1500, na pěti už táhne jako prase... a na devíti se řadí."

Jirka vs. Václav: "Za kolik Focus?"

                        "230."

                        "Čtvrt mega za auto je moc,.. na motorku by to bylo akorát."

Jakub: "Hmmm, to jsme si nevybrali levnej koníček... jezdit na motorce a ještě k tomu chlastat."

Čtvrtek - den šestý

Už od rána je opět neuvěřitelné vedro. Dopoledne jedu s Verčou na vyjížďku, kterou jsem včera v bufetu slíbil (a nebo ji spíš přemluvil?). Za hoďku jsme zpátky a jdem se s klukama válet na pláž. Jarda s Radkem dokonce vyzkoušeli i serf. Před náma na dece jsou dvě sličné slečny, ovšem asi bohužel hluché, protože našim narážkám vzdorují několik hodin. Nakonec hluché nebyly, Michalovi se podařilo z nich nějakou tu větu dostat, bohužel to byly jen věty holé. Zanedlouho však máme dvě nové oběti, které jsou již daleko hovornější. Zveme je na večerní akci, po chvíli přemlouvání se daří a dokonce máme i pár fotek z motorek. Slečny jsou tu lodí, vybavenou motorek Ťap ťap a odplouvají do Oravského přístavu, kde s nimi máme v osm sraz. Než jsme je tam našli, minimálně půl hodiny bloudíme. No, ale povedlo se, jdem na pivo, kafe, minerálku apod., podle toho, kdo řídí a kdo se vozí.

Jakub: "Ten týpek, co točí pivo, tak je úplně divnej. Pivo nepije, motorku nemá, poslouchá tohle,.... já bych ho zabil!"

Chýlí se desátá hodina a máme strach, aby nám nezavřel bufet v kempu. Jarda s Jakubem pojedou napřed a zaberou fleky. Jakub ještě před odjezdem, oblečenej v kůži a s helmou na hlavě, rozhání kolemjdoucím psy, aby místní věděli, zač je toho motorkář.

Jakub: "Tak víš co, já než tu hadici na hajzlu rozmotal..."

Jakub: "Já se snad dneska nevožeru!"

Bufet potřebuje zavřít brzo, tak si necháme roztočit piva dopředu, dokonce i do petflašek. Pak přišla na řadu kofola, kterou strašně nutně potřebujeme pro naředění dvou flašek rumu. Obsluha je moc hodná, ani si nechce vzít úplatek, ale nakonec jsme jí ho vnutili. Všechno je nachystáno a je velká šance, že se to dneska povede. Securiťákovi se moc nezdá, že několik hodin po vyhlášeném nočním klidu děláme větší bordel než ve dne, ale všechno se to naštěstí vysvětlilo. Teda vysvětlil to spíš Jakub: "Jak mám ty vole bejt ticho, když jsem úplně na krupici!". Securiťák pochopil, odešel a už jsme ho tu noc neviděli.

Pátek - den sedmý

Ráno mám hlavu jak pátrací balón (zřejmě nejsem sám), asi mě někdo do ní praštil, protože jinak si to nedokážu vysvětlit. Ještě se jdu rychle vykoupat, dobalit a jedem. První zastávka je u benzinky, necháváme si omýt plexi na motorkách, co bysme neudělali pro bezpečnost, že? Potřebujem dneska dorazit do Vrbna pod Pradědem v Jeseníkách. Blízko to zrovna není, navíc sluníčko a 35° ve stínu nám zrovna nepřeje. Když se není kde ve vodě vykoupat, tak aspoň ve vlastním potu. Kousek od Oravy je perfektní cca 20km objížďka - silnice široká na jeden a půl auta, samá díra a šutr, místy dokonce chybí několik metrů silnice úplně. Pozdě si všímám obrovské díry v silnici (zřejmě dříve past na mamuty), zatínám zuby a před očima se mi promítá ceník originálních dílů Honda. Jeden doraz, druhej doraz, ale naštěstí vše OK, uff. S přibývající teplotou už ignorujeme veškeré dopravní předpisy krom hlavní a vedlejší silnice. Po chvíli se odpojuje Michal, potřebuje být doma v Praze už dneska. Cestou přichází zpráva od Mikyse, diplomku sice ještě nemá, ale dorazí za náma do kempu. V kempu z nás mají jako obvykle radost a hned se na nás směje jak recepční, tak obě její dcery. Není se čemu divit, nejoblíbenější jsme totiž úplně všude. Po vybalení zavazedel a návštěvě sprchy se přesunujeme na zahrádku hospody a už je to zase v normálních kolejích - piva, panáky a pro potěchu hladu i steaky, klobásy a kuřata. Někdy kolem desáté přijíždí konečně Mikys. Cestou mu sjela motorka ještě ze stojánku, takže se vracel do Prahy pro náhradní díly, oprava proběhla přímo před prodejnou. Jarda si pochvaluje, jak si s 350tkou oproti loňsku polepšil, ale že už mu to přijde zase slabý. Mikys: "A to teprv Ti to přijde slabý, až Ti dám zejtra na prdel!".

Sobota - den osmý

Poslední ráno, nejvyšší čas se vrátit domů, dva týdny tohoto stylu už by byl asi opravdu hardcore. Před odjezdem se u nás ještě stavuje správcová a po krátkém rozhlížení ukazuje na Jakuba: "Ten je letos nějakej hodnej, ne?" Jirka ještě povozil obsluhu z bufetu a můžeme vyrazit. Dorovnat finance, navštívit bankomat, (Mikys samozřejmě ještě stihnul třetí snídani) a sraz všech na benzínce. Tam už podáváme ruku Radkovi s Irčou, mají to domů na opačnou stranu než my.

Michal: "...nezbývá než čekat a těšit se na další rok - budem o něco starší, rychlejší a divočejší :)"